První červnový víkend roku 2008 byl pro aerovkáře a členy SPAA ve znamení Brandýského okruhu 2008. Plánovali jsme ho od podzimu 2007 a doufám, že pro všechny účastníky dopadl dobře. Ale blíže k setkání. Původně se na letošní ročník přihlásilo na 34 vozů značky Aero. Tento počet se do sobotního rána trochu zredukoval na 30. I tak můžu říci, že tento počet je celkem dostatečný a oproti loňským 20 vozům je to výrazný nárůst. Rosničky nám slibovaly pěkné a slunečné počasí a proto jsme v páteční odpoledne v klidu vyrazili opět do krásné scenérie v okolí penzionu Koliba v obci Hrádek poblíž Ústí nad Orlicí. A pak už jen, stejně jako vloni, čekali na první aerovky. Dorazily. A nebylo jich málo. Jako první zaparkovali pánové Dočkal a Schiller, kteří vyrazili po vlastní ose z Moravy. A pak začali dojíždět další a další účastníci. Jako poslední v páteční večer dorazil mnou velice očekávaný pan Irving se svojí 662. Sobotní ráno mne ovšem tak trochu vyvedlo z míry. Na parkoviště před penzion přijelo tolik vozů, že se skoro ani nevešly. Půl devátá, čili startovní hodina, se nebezpečně blížila a tudíž bylo potřeba razantně jednat. Krátká rozprava a dlouhatánský had aerovek se rozjel na spanilou jízdu podhůřím Orlických hor směrem na Ústí na Orlicí, Letohrad, Žamberk, Kunvald, Rokytnici v Orl. horách až do cíle, kterým byla prvorepubliková pevnost Hanička. Tyto objekty a aerovky k sobě zkrátka patří. Téměř dvouhodinová přestávka u pevnosti utekla, účastníci setkání se vrátili úspěšně z podzemí a kolona se vydala tentokrát směrem k Brandýsu nad Orlicí. Vřelé přivítání na brandýském náměstí ze strany nejen pana starosty, ale i místních obyvatel, nás přesvědčilo, že loňský první obnovený ročník dopadl na úrodnou půdu. Našich 30 vozů se začalo pomalinku na náměstí rovnat a můžu říci, že parkoviště je snad opravdu přesně pro tento počet aerovek vyprojektováno. Následoval oběd a krátká výstava vozů se soutěží "O nejhezčí Aero". Letos si cenu odvezla krásná modrozelená limuzínka Aero 662 pana Baráka. Hromadný start letošního Brandýského okruhu opět udělal z některých šoférů závodníky. Jednohlasně potvrdili, že tento okruh byl ve třicátých letech vybrán naprosto dokonale a skvěle se na něm muselo závodit. Po dojetí dvou symbolických kol okruhu se vozy srovnaly do čtyřech řad na silnici a závěrečným defilé se pro tento rok rozloučily s Brandýsem a jeho obyvateli. A pak už jen návrat na Kolibu, večerní vyhlášení výsledků a už na nás čekal autobus, který měl svůj cíl ve Vysokém Mýtě. Nemohli jsme si přece nechat ujít odhalení renovované Aero 50 Dynamic...

Pokud byste chtěli cokoliv k letošnímu setkání dodat, Kniha návštěv SPAA je Vám k dispozici a Vaše příspěvky rád uvítám.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří nabídli pomoc při přípravě setkání, těm, kteří neváhali s aerovkou dorazit, panu Pavlu Harvankovi coby ministru financí, Janičce Herclíkové za morální podporu, když jsem s tím chtěl praštit a všeho nechat, panu Oto Prouzovi za krásné šňůrky na krk s logem Aero, panu Milanu Kafuňkovi, který mi držel palce až z Dánska, panu Dr. Vladimíru Kabešovi, že začal aerovky vyrábět,  panu Vilému Hessovi, že do Brandýsa v roce 1933 zajel a tuto trať vybral, Městskému úřadu a obyvatelům Brandýsa nad Orlicí, počasí které se vydařilo, ... a všem, kteří si to zasloužili a já na ně zapomněl!

A nyní pár slov z trochu jiného soudku, čistě jen za sebe, tedy můj subjektivní názor. Přes všechnu úctu ke všem, kteří se podíleli na tom, aby Dynamic získal opět svoji původní tvář,  jsem byl  trochu zklamán. První zklamání bylo způsobeno stylem, jakým byla tato aerovka dopravena na náměstí. Aerovky jsou takřka nezničitelné vozy, a to i ty, které už najezdily statisíce kilometrů. A proto mi příjde trapné, když se vůz, který je přes dva roky v ne zrovna levné renovaci musí na náměstí dotlačit. Vzhledem k tomu, že v médiích bylo toto odhalení prezentováno jako vyvrcholení Sodomkova Vysokého Mýta si myslím, že Aero 50 si zasloužilo mnohem větší péči a přípravu pro večerní program. Poněkud menším zklamáním už byla absence nárazníků, které na tomto voze opravdu znatelně chybí a při čelním pohledu vynikne malý rozchod kol oproti šířce blatníků. Uvítal bych i lišty na lemech blatníků a na "žraločí ploutvi" víka kufru, které jsou patrné na dobových fotografiích a dotvářejí ladnou linii karoserie. To samé platí i pro chybějící lištu lemující žebrování masky. Kličky na kufru mi zase značně připomínají kličky ze zadních dveří "staré Oktávky", možná zbytečně přidaný zámek levých dveří...ale přátelé, ten plastový držák na zadní registrační značku, to je fakt silný kafe.  Ale přes to všechno díky Bohu za to, že tento vůz vůbec opět spatřil světlo světa.

Zde si můžete přečíst, jak na naše setkání reagoval místní tisk.

www.orlický.deník.cz

www.ustinadorlici.cz

www.newstin.cz

www.regiony24.cz